Za těch skoro 12 let od mrtvice jsem si splnila hodně přání. Něco byly maličkosti, něco přineslo zásadní životní změny. Zjistila jsem, že když si správně přeji, tak se mi ta přání skutečně plní. Řekla jsem si, že si ty svoje triky sepíšu nejen pro mě, ale i pro vás. Přeci jen, už je testuju 12 let, tak na nich něco bude. 😊...
Nejsem žádný doktor, psycholog, logoped ani fyziotetapeut, ale holka, která přežila mrtvici a prošla přes nespočet doktorů, fyziotepautů a logopedů. A jak já říkám: "Kdybych zažila ještě jednu mrtvici, tak vím, jak se chovat a postupovat, kam chodit na cvičení, kdo mě nejvíc rozmluvil, atd. a neopakovala bych chyby, který mě zbrzdily při uzdravování." Tak je to černý na bílým, kdyby náhodou. Soupis mých rad a tipů o mozkové příhodě.
Odpočiň si, nebo vyhoříš
Vždycky jsem věděla, jak důležité je odpočívat. Teoreticky. Prakticky? To už je jiný příběh. Jsem typ člověka, který pořád něco dělá. A nejen že to dělám, ale snažím se, aby to bylo perfektní a včas. Přesně proto jsem si nabírala další a další projekty – každý nový byl výzvou a přinášel mi dobrý pocit, že posouvám věci dál. Jenže tenhle...
Na co jsem přišla za 11 let s handicapem
Tento článek je napsán pro organizaci Čas je mozek a najdete ho i na jejich webu. Protože v textu otevírám spoustu důležitých témat, přišlo mi fajn ho sdílet i tady na mém blogu.
6 Zásad, jak se připravuji na rozhovor
Prošla jsem už spoustu rozhovorů o mém příběhu a životě s handicapem a ještě mě jich spousta doufám čeká, což je jenom dobře, protože svět nepotřebuje další holky a kluky s handicapem. Právě rozhovory jsou jedna z důležitých součástí osvěty o mrtvici pro veřejnost. Není to pro mě ale nikdy snadné, před každým rozhovorem se musím pořádně připravit....
Nedávno mě oslovil jeden pán, který měl taky mrtvičku a dostal se k mém blogu. Můj přístup k životu ho chytl tak, že po mně chtěl rady a tipy, jak si vytvořit smysluplný a pozitivní přístup k životu. V prvé řadě mě to zaskočilo. Jak já můžu radit o tahle velkých věcech?! Dlouho jsem přemýšlela, jakou radu mu dát? Mám...
Jednoduše fyzioterapie
Když jsem dostala mrtvici, nemohla jsem udělat vůbec nic s tělem. Nemohla jsem chodit, hýbat s rukou, mluvit a jenom jsem bezvládně ležela. V nemocnici mě zkoušeli posadit na postel, ale pořád jsem padala - myslím, že by mi to teď přišlo vtipný. Zvednou tě, spadneš, zvednou tě, spadneš...a pořád dokola na jednu stranu. Nakonec jsem se po pár dnech...
Lo-go-pe-di-e
Velké téma já a logopedie. Mrtvice mi zasáhla vyjadřovací schopnosti v mozku. Tedy zapomněla jsem mluvit a psát. Za šest let od mrtvice jsem prošla přes 11 logopedů. Každý se specializoval na jiné postižení/diagnózu, ale ve výsledku hodiny probíhaly v podstatě stejně. Ze začátku mi to hodně pomohlo, ale později mi už nemohli nic nabídnout - stále...
Ne, já to zvládnu!
Určitě se vám stalo, že jste z dobrý vůle chtěli a pomohli handicapovanému člověku. Vždyť uděláte dobrý skutek, a budete z toho mít dobrý pocit. Ale měl i handicapovaný člověk radost, že jste mu pomohli? A vůbec zeptali jste se ho, jestli pomoc potřebuje?
Nejdůležitější je neposrat se předem
Obyčejný kluk, který se stal pro mě neobyčejný svým přístupem k životu. První naše setkání bylo právě v Kladrubech. Usmíval od ucha k uchu a brázdil kladrubské chodby na elektrickém vozíku, protože je kvadruplegik. To znamená ochrnutí na celém těle, kdy funguje jenom hlava. Později jsem mu začala říkat australský kluk. Australský, protože žil...
Nakopávače? Těch není nikdy dost!
Na začátku, když se mě klepla pepka, vytvořila jsem si teorii. Jsou tři typy lidí, kterým se stala nějaká příhoda/nehoda, ze které mají handicap a dělí se podle toho, jak se se svou situací perou.