“A ty jako ještě nikoho nemáš?”

Nejraději mám období před Vánocemi - peče se cukroví, uklízí, shání se a balí dárky, všude voní svařák. Zároveň tuhle krásnou atmosféru narušuje spěch a vánoční šílenství, že ještě něco nemáte. Ale jak to tak bývá, Vánoce jsou tady natotata.

Vánoce, jak je máme všichni rádi, pohádky, cukroví, setkávání se s rodinou, přáteli ... a když nikoho nemáte a táhne vám na třicet, nebo už jste po třicítce, většinou si vyslechtene: "A ty jako nikoho nemáš? Ty se nesnažíš. Tak to ti někoho seženem. Taková hezká holka...." A vy tam jenom tak sedíte a posloucháte. Někdo se urazí, někdo se pohádá, někdo se to snaží brát s vtipem, ale všechny nás to ubíjí. Jasný, že kdyby jsem někoho měla, tak se pochlubím. Jenže čím jste starší, tím máte omezený výběr. Buďto mladší, nebo rozvedený, nebo ajťák...:D

V adventním čase jsme si s tátou povídali a zabrousili jsme na partnerství, rodinu, děti. Když jsem si zase povzdechla, že se blíží Vánoce a že zase nikoho nemám, řekl: "A nejseš takhle šťastnější?" V tu chvíli jsem neměla co říct. Nevěděla jsem, jak zareagovat. A tak jsem se jenom zasmála, že to byl zase jeden z jeho žertíčků, ale v hlavně mi to šrotovalo fest. Jak to jenom myslel?.... běželo mi hlavou. Tak dlouho jsem nad tím přemýšlela, až jsem se ho zeptala, jestli to může trošku rozvést. Táta říká: "Není špatné někoho mít, ale ani není špatné zůstat sám. Záleží hrozně na okolnostech, není jenom A a B. Partnerství není záruka toho, že bude člověk šťastnej." A v tom mi to došlo. Dal mi svobodu. Svobodu se rozhodnout podle sebe a žít svůj život a né jak by si představovali ostatní.

Ano, mám nějaký "handicap", ale naučila jsem se s ním žít - jsem samostatná, pracuji, cestuji, zkouším občas šílené věci a jsem vcelku šťastná. Táta bude nejšťastnější, když já budu nejšťastnější. Samozřejmě by si přál, abych našla partnera, se kterým budu ráda trávit čas, ale ne za každou cenu. Mimochodem, já taky. :D Rodiče obecně chtějí, aby si jejich dítě našlo partnera, protože až tady nebudou, budou vědět, že jejich dítě je v pořádku, je zaopatřený a na všechno budou dva. Ale co si budeme povídat, chtěl mě částečně i podpořit v tom, abych si našla na mé situaci i něco dobrého.

Nátlak okolí je spíš nešťastný. Tohle mi říkala kamarádka a něco na tom bude. Třeba vemte si mámu, která se stýká se svými kamarády, nebo pracuje v ženském kolektivu. A po čase, pomalu se stávají babičkami, chlubí se svými vnoučaty, další zase chystají svatbu a vaše máma pořád nic. Pro ni to může být stejně náročné, jako pro vás. Pořád se ptají, jestli ta vaše holka už někoho má a pořád znova a znova...Kdybych to shrnula = zákon padajícího hovna. A v tom mi dal táta svobodu, že žádný padající hovno mezi náma není.

Tip!

Nedávno jsem dokoukala výborný seriál Vánoce u našich, který je přesně o tomhle tématu. Rozhodně to nekončí "šťastně až na věky", ale je to ze života. Života před Vánocemi, kdy mladou ženu třicítku už nebaví neustálé narážky, že nikoho nemá a tak se rodině chystá představit nového přítele, ovšem má měsíc na to, aby ho našla. Jak říkám, v první sérii to rozhodně tak neskončí.

POUČENÍ: Jednu větu si musím říkat a hodně na to zapomínám. Je úplně jedno jestli zůstaneme sami, nebo s partnerem. Důležité je, jak se cítíte a ne jak se cítí ostatní. A občas si hledáme partnera, aby se líbil všem okolo, ale ne pro sebe. A to není dobře. Hlavní je, abychom byli šťastni ve svém životě.

Tento článek je věnován všem těm, kterých se to dotýká ať už z jedné, či druhé strany.