Banát 2021

Banát nejde popsat, Banát musíš zažít!

A je tomu opravdu tak, ale ve svém článku se pokusím alespoň nasdílet atmosféru a průběh celého Banátu.

Pár týdnu před Banátem jsem sháněla někoho, kdo by se mnou jel. Už tři roky koukám na facebook tohodle festivalu a lákal mě čím dál tím víc. Nikdo však nemohl nebo nechtěl, dokonce došlo i na moje rodiče. Začala jsem si říkat, že je to nějaký znamení, protože jsem oslovila desítky lidí a nic. A jelikož kluci z Banátu mě lákali čím dál víc - viděla jsem, co se všechno bude dít, tak jsem si na poslední chvíli koupila lístek.

Jet sám je hustý, jet sám s handicapem je šílenost. Zkoušela jsem si doma sbalit spacák a po x balení to jednou vyšlo, jinak mi konec spacáku vždycky čouhal ven. Zkoušela jsem si postavit stan. Šlo to, ale musela jsem použít všechny zuby. Zabalit to zpátky do obalu nešlo. Kdyžtak nacpu každou plachtu zvlášť a budu doufat, že se mi to vleze. Nejhorší to bylo s krosnou, nacpat to byl první problém, ale kdo mi ji nasadí na záda...jak řekla ségra: "Holt, musíš se socializovat, jinak to nevidím."

0.den

Když jsem jela šalinou na nádraží po 20:00, postupně přibývali lidi s krosnami. A mně už bylo jasný, kam jedou. Jeli jsme nejdelším vlakem v Evropě, který se vypravuje právě jednou ročně na Banát. Je sestaven ze tří souprav a napočítáte 18 vagónů. Vlak staví v Praze, Brně a pak až v Osrové, na skočili jsme do rozjetého vlaku. Zažila jsem hooodně párty, ale takovouhle ještě ne! Bylo to jak ve Velkým Gatsby - zpívalo, pilo, kouřilo, tancovalo, mačkalo se, ale hlavně ty lidi, jako by mě znali několik let. Do kupé jsem přistoupila ještě s Víťou při nástupu do vlaku, ostatní jeli z Prahy. Vašek (jel z Prahy = opitý, jako všichni) nám hned nabídl španělské víno a po chvíli jako kdybychom znovu přistoupili a proběhlo to stejný. V tu chvíli jsme zjistili, že to musíme dohnat, protože pražáci se vznášeli alespoň na 7 galaxii. Po jednom pivu se mě Víťa ptá: "Tak co, už seš tam? Já na to: "Už se blížím, jsem tak ve 3 galaxii...😄."

1.den

Okolo 5:00 ráno nás zastavili na hranici. Všichni lidi museli jít na své místo a ukázat občanku či pas. Dokážete si to představit? Já teda ne - samozřejmě někoho vyvedli, protože neměl občanku, druhý nevěděl kde je ... no snad jsme všichni nakonec odjeli, protože byla by to velká škoda. Ne vždycky totiž pustí všechny, jak jsem se mohla dočíst v bulletinu. 😀 V 9:00 se jdu projít po vlaku, ranní procházka, téměř všichni spí. Cesta byla dlouhá, 18 hodin ve vlaku, ale nejlepší, co jsem zažila. Vystupuji a část z nás jde na loď a část jde na autobus. Odjeli dvě velký lodě jako první a pak jsme nasedali do malých loděk. Náš kapitán chtěl asi všechny předjet a do toho dělat různé triky. Když jsem vystoupila z lodi, byla jsem zezadu komplet mokrá a vlasy byli tak na umytí - to mi dlouho nevydržely. Ale vyhlídka krásná, to se musí nechat. Už ve vlaku jsem se seznámila s Kájou, se kterou jsme si sedly a strávily jsme spolu cestu do kempu. Když nasedáme do autobusu, ještě než vyjedeme, zjistil řidič, že jsme píchli. Takže zase krosny na sebe a do jiného. Pro mě to bylo dosti náročný, ale ještě že mám Káju a Víťu, jsou zlata!

Dojeli jsme do kempu po úzkých uličkách, který byly tak úzký, že v nějakých zatáčkách stál člověk a navigoval. Pod námi byl hodně strmý sráz, ale pan řidič to zvládnul. Dojeli jsme snad jedni z posledních, protože už začaly první koncerty a čekala nás přes tři kilometry dlouhá cesta do kempu. A jelikož jsme si to chtěli udělat hezký, zastavili jsme se na pár višnovek. 🍒 Nemám ráda sladký pití, ale tohle byla fakt lahoda. A co je nejlepší, můžeš toho vypít kolik chceš a druhý den ti není blbě.

Stihli jsme ještě jednu přednášku, než jsme došli do kempu. Vypadalo to na hezký večer a tak jsem se moc neoblíkla. Udělala jsem blbost největší a musela jsem jít do kempu ještě jednou. Přes den okolo 35 C, ale v noci byla velká kosa, třeba až 11 C. Stihli jsme ještě Vasilův Rubáš a zakončili jsme to s Jindřichem (seznámili jsme se ve vlaku) u piva. Jindřich a Eliška (ze mlejna) - docela nás to pobavilo při seznámení. V noci byla taková zima, že jsem usla až ráno na dvě hodinky.

2.den

Po cestě na festival jsem si dala kávu od místní babičky, zastavila jsem se u nejlepších vdolků, kterých pekly místní děti. Jedna z věcí, který si cením, bylo jídlo od místních. Takže žádný festivalový jídlo. Vybere si tam opravdu každý a je to dělaný z domácích surovin. Šli jsme na Slam poetry, kdo nevíte co to je, určitě si to rozklitete a pro ty, co ví, tak převedli super výkon! Ten den jsme stihli jít k místním, dát si několik višnověk, seznámit se s lehce opilými, ale veselými týpky. Pokecala jsem s Danem Vertígem, kterého znám dýl a je to pošuk (v dobrým slova smyslu). 

Je zajímavý, že čtvrtina lidí jela sama a třeba je to jeden z důvodů, proč je to takové přátelské. Pak jsem se rozhodla, že oslovím Zrní. Je to moje srdcová kapela, takže jsem byla na nespočet koncertech a jednou jsme si zaplatili (na Hithihu jsme přispívali na jejich zpěvník, který se jim opravdu povedl), aby přijeli a udělali nám menší koncert u ohýnku. Když jsem jim to vykládala, samozřejmě si to nepamatovali. Potom říkali, že jo, ale já jim moc nevěřím. 😀 Ondra (bubeník) měl narozeniny, tak jsem mu koupila láhev višňovky, myslím že měl radost, protože nikde už se neprodávala. 

Šla jsem se oblíct. Cesta tam a zpátky trvá pod hodinu, ale mně trvala přes tři hodiny. Po cestě jsem potkala stařičkého pána, který naléval višňovku, ale ta byla. Po dvou panácích jsem byla úplně opilá - myslím, že naléval tak decovky. Začal vyprávět o životě, o tom jak pracoval v dole, jak děti odešli do Česka, protože v Rumunsku není práce, že si všechno pěstují a chovají a jaký je život v Eibenthal. Určitě stojí za to poslechnout si příběh místních lidí.

3.den

Ráno bylo vtipný, zřejmě jsem se předchozí noc hodně seznamovala. Určitě, kdo byl na Banátu to alespoň jednou zažil. Jdete někam a všichni vás zdraví, a co hůř oni si pamatují vaše jméno. A aby nenastala trapná chvíle, pozdravíte stejně zvesela a klidně se dáte do řeči a nenápadně vyzvídáte, co jste včera dělali. 😀 Dopoledne jsem šla na Synové smrti, hrají tam moji kamarádi ze Žďáru. Bylo to skvělý, ale hrozný horko, takže každý byl zalezlý ve stínu. Když máte chuť na přednášku, můžete jít do Kamínu - něco jako místní kulturák. Jedna z přednášek, které jsem stihla byla Kluci z Banátu o klucích, kteří festival založili a stále jej pořádají. Dozvěděli jsme se o zajímavých věcech: o višňovce, né každá je ta pravá, a kam máme chodit na jídlo, protože někdy se stává, že tam přijdou Rumuni a vydávající se za místní a směle prodávají. Jenže mi chceme podpořit právě českou vesnici, tedy Eibenthal. A proč je tam moc policajtů? Aby nás ochránili před Rumuny, hlavně naše stany a různý malý krádeže, atd.

Odpoledne jsem šla na procházku, na chvilku od lidí. Příroda je tu neuvěřitelně krásná a pokud máte hory rádi, tak doporučuji na pár dní sbalit krosnu a jenom tak jít. Bude se vám to tuze líbit.

Pomalu se blížil večer a zase jsem se zapovídala s nějakým Zrní. :D S Terezkou (taky z vlaku) jsme protančily večer. Pořád se směje, má hodnou duši a velké srdíčko.

Stáli jsme v první řadě na Dana Vertíga, který překonal všechna moje očekávání. Později jsem narazila na Antonína, který seděl vedle v kupéčku ve vlaku. Tak moc jsme si sedli, že jsme v kontaktu i po Banátu. Později jsem se dozvěděla, že je hlavní zpěvák v kapele Sinks. Myslím, že o nich ještě uslyšíte. 🙂

4.den

Předposlední den byla mše ráno, kázání bylo tak silný, že mi ukápla slza a podruhý pak, když hráli Zrní na malý stage poslední písničku. Děkovala jsem tam nahoru, že mi dal možnost jsem vůbec jet a poznat tolik safra dobrých lidí. V tom kostele stékala ne jednomu člověku slza.

Seznamovala jsem se každý den s desítkami lidí, takže když jsem šla do kempu, cesta byla nekonečná, protože každý se se mnou zapovídal. Ten den pařilo slunko snad nejvíc, ani bosky se nedalo jít, jak byla zem rozpálená. Objevila jsem kapelu Timudej, kterou určitě zařadím na svůj playlist - rychlá, svižná a hlavně balkánská. Slavnostní průvod Eibenthalem jsme se taky zúčastnili. Zpívali místní děti, lidé v krojích, tancovalo se a já jsem se tam seznámila s Viktorem, zvukař od Zrní, se kterým jsme vylezli na kopec nad Medvědem na západ slunce. Takový vysoký a hlavně strmý kopec. Jsou tady takový šílenci, kteří to vyběhnou napřímo za pár minut. My jsme však šli bokem, jako většina.

Další zážitek mám s Davidem Stypkou, kterého určitě znáte. Marie Tichá zpívala Davidovi písničky, protože David nedávno umřel, a tak nádherný zpěv jsem už dlouho neslyšela. Později jsem se přidala k Antonínovi a s jeho partičkou jsme pařili na WWW Neurobeat. Asi budu multižánrová, jinak to nevidím.

Jelikož zítra odjíždíme v 11:00 a to znamená vzbudit se, sbalit všechno a jít přes 3 km na autobus, rozhodla jsem se nejít spát a pařit až do rána. Odměnou byl ranní východ na kopci nad Medvědem, což byl silný zážitek a určitě doporučuji. Kluci vzali kytáru, kontrabas, kachon a společně jsme vítali nový den. Někteří tam usli a vzbudili se v 10:00, jenže nestihli poslední autobus. Takže stopovali a normálně ten vlak ještě stihli. 😀

Cesta domů byla náročná, ale rychle utekla. Ze začátku někteří vytrvalci pařili, ale myslím, že většina vlaku byla o půlnoci mrtvá. V pondělí ráno nás v 5:00 vysazoval vlak v Brně.

Říká se, že po Banátu, tě přepadne úzkost, že už je to pryč a vracíš se do zajetých kolejí. Mě to naopak posílilo a dozvuky Banátu ve mně budou žít ještě hodně dlouho. Překonala jsem sama sebe, zkusila jsem si jet na festival sama i s handicapem, ale sama bych to nezvládla. Poznala jsem tolik zajímavých lidí, přátel, kteří mě tolik obohatili. Je to pro mě silný zážitek, ve kterém jsem si dvakrát pobrečela, jak moc jsem byla šťastná. Nelze to popsat jak se teď cítím, ale doufám, že jsem vám aspoň trošku přiblížila Banát a jeho atmosféru. Velké díky vám - všem účastníkům a kloukou dolů organizátorům!

Pozn. Kdyby jste se rozhodli příští rok jet, základní věc - pijete jen balenou vodu, protože ani tam kde je napsáno u kohoutku pitná voda, pitná není, možná tak pro Rumuny. Polovina vlaku měla střevní problémy nebo se pozvracela a bylo to právě z té vody. 🙈

PS. Nachodila jsem denně okolo 18 km a tady je výsledek. (Dva dny po Banátu)😄