Jak jsem si nadělila oživlou ruku pod stromeček?
Pro ty, co mě nesledují na sociálních sítích, tak už od poloviny října "marodím s rukou". Od té doby, co se mi přihodila mrtvice, mi nefungují svaly v pravé ruce a ta visí jak "pařát" od zápěstí dolů …a to prostě nechceš, že?! Je to jak psychicky, tak i fyzicky náročný. A tak jsem si našla, na doporučení fyzioterapeuta IC KLINIKA Brno, kde se soustředí pouze na ruku, což mě hodně zaujalo.
Je to skoro rok, když jsem přišla k panu profesorovi Čižmářovi, největší kapacita v Brně na ruce. Sdělila jsem svůj problém a doufala jsem, že mi pomůže. To ale záleželo především na ruce a jejích svalech. Po půl roce jsem zajásala, protože nějaký svaly jsou prý ještě funkční. Totiž, na spodní straně ruky fugují svaly až moc dobře, takzvané přitahovače, ale na horní straně, oddalovače, jsou strašně slabý. Takže mi ten sval zespodu předělá nahoru a už nikdy nebudu mít ruku jak pařát.
17.října jsem šla na první operaci a 22.listopadu na druhou, na které mi ještě rovnali palec, který se příliš krčil. Tohle období po operaci není žádný hej. Každý den je stejný a žádný vzrůšo není. Na těle mi přibylo 5 velkých jizev a bolí to hodně, jak to postupně srůstá. Prvních 14 dní po operaci bylo peklo. Ani prášky na bolest moc nepomohly. Je to přeci jen velký zásah do těla a holt nová ruka něco "stojí". 😀 A jak to teda bolí? Je to jako když mozek vyšle signál do ruky, ale protože jsou tam porušený nervy, tak to nemá kam směřovat a bouchne to. A ten "výbuch" sakra bolí. Nejhorší je, když to bolí stále - ve dne v noci. Přiznám se, že prvních 14 dní mě bolest natolik ovlivnila, že jsem si říkala, že všechno je zbytečné. Byla jsem taková vyhořelá. Naštěstí bolesti povolili, nervy asi začaly srůstat a zase je ze mě veselá a šťastná Ela.
Co je zajímavé, tak moje tělo, už zažilo hodně ouvej. A jakmile bolest povolila, mozek to úplně vytěsnil. Takže jsem si nepamatovala bolest, když jsem šla na druhou operaci s palcem. Teď je to přes týden po druhé operaci a asi vám nemusím podruhé popisovat, jak se teď cítím. Zároveň doufám a moc si přeju, aby tahle bolest za pár dní odešla do neznáma.
Ale! Má to i své výhody, zkoukla jsem hodně filmů a hodně spím, pokud to teda jde, aby ta ruka co nejdříve srostla. Jelikož je před Vánoci, tak se dívám na filmy s vánočním tématem. Zkoukla jsem už od Sám doma, přes Grinche, Lásku nebeskou až po Shrekovy Vánoce. Vlastně mě to příjemně naladilo a už se teším na setkávání se s lidmi, který mám ráda, protože je to vlastně ve všech vánočních filmech, no vážně. Sice je v každým druhým filmu všechno strašně dokonalý, ale já si z toho beru hlavně tu důležitost setkávání s lidmi, které mám ráda v tomhle slavnostním čase. Je to asi klišé, ale já si ty věci občas nechám ráda připomenout třeba i filmem. 🙂
Jinak na Vánoce moje ruka už bude snad v pohodě, tedy bez bolesti, a jestli si můžu přát, tak moje největší přání je živá ruka, se kterou se dá něco dělat. Ač budu muset hooodně cvičit, aby se rozhýbala, ale je tady zase nějaká nová šance. A to je po deseti letech od mrtvice parádní motivace. Přeji vám, ať předvánoční čas strávíte v pohodě a s těmi, kteří jsou vašemu srdíčku nejblíže.❤️✨🎄