Moje druhá první slova 

Po týdnu mě z Brna převáží do Nového Města na Moravě, kde je to blíž domů. V NMNM říkám první slova. První slova malých dětí, když začínají mluvit bývají táta, máma a nějaký to zvíře. Když jsem začínala mluvit podruhé v životě, říkala jsem: "Kde, kde domov můj." No jo no, vlastenec jak poleno. :D

Každopádně to bylo něco, co jsem opakovala, pouze to. Takže když jsem se chtěla třeba napít, řekla jsem "Kde domov můj" a doufala, že to pochopí. Nepochopili. Pořád mi dokola vysvětlovali, že bydlím v Jívoví, malé vesničce, v rodinným baráku a máme psa Kvída ...no umíte si to asi představit.

Jak jsem už psala vyndali mně čočky z očí, a brýle mně nedali. Tak jsem byla úplně slepá a jediný, co jsem každý den nejvíc potřebovala byly brýle. A tak když přišli naši, říkala jsem kde domov můj, ale myslela jsem brýle. Oni byli nešťastní, že to mám v hlavně pořádně popletený a pořád dokola opakovali to stejný. Byla jsem vážně zoufalá, až jednou přišla moje ségra Kristýna. V duchu mi svitla naděje a znovu jsem to řekla "Kde domov můj." A ozvalo se "Dyť ona chce brýle." Řekla Kika. Já jsem zavískala a rodičům to všechno došlo, že jsem potřebovala brýle, ale uměla jsem pouze tohle jedno slovní spojení.

Dodnes nechápu, jak to ségře mohlo dojít, a přitom nikdo nevěděl nebo ho to ani nenapadlo, že mi sundali čočky z očí.

Se ségrou se umíme pěkně pohádat, je to snad na denním pořádku, a většinou o úplné blbosti, ale na druhou stranu, je pro mě vším. Vím, že před příhodou jsem se nechovala vůbec hezky k některým lidem, ségra byla jedna z nich. Ona mi však dala druhou šanci. Nejenom, že v nemocnici poznala, že je žádám o brýle, ale potom mě začala brát na všechny akce, tábory, fesťáky a seznamovala mě s jejími kamarády. Ségře bylo tenkrát okolo 18ti a brát postiženou ségru na všechny akce to by udělal jenom blázen, nebo tvoje ségra či brácha.

Tím to ale nekončí, pomáhá mi zdokonalovat se v psaní, ať už to byla bakalářka, nebo mi radí s tímhle blogem. Hodně mi pomáhá a za to díky!

Poučení: Občas máme svou pravou ruku (u mě doslova) hned ve vedlejším pokoji.