MOJE TAJEMSTVÍ BYLO PROZRAZENO

Jelikož jsem si vybrala lázně Teplice nad Bečvou jakožto nejvhodnější, do Rehabilitačního ústavu Kladruby mě vzali až za půl roku. Je tam totiž dlouhá čekací doba. Kdybych si blbec vybrala Kladruby jako první lázně, jela jsem tam hned po nemocnici a byla bych na tom o něco líp. No, už se stalo. Když jsem přijela z Teplic domů, za pár dní byl tábor, který jsme s partou kamarádů z Kaťáku organizovali. Ten tábor, co je uprostřed lesa na louce, není tam elektřina a teplá voda teče jenom když si zatopíš. Spíme v indiánských tee-pee a když je jasná obloha, vidíme miliony hvězd. Možná si vzpomínáte na Tomulu, mého kamaráda, o kterém jsem psala v jednom        z článků. Řekl, že i kdyby mě měl dovézt na vozíčku, tak tam prostě pojedu, tečka. Na tábor jsem jela. Nakonec jsem, i když pomalu, chodila, takže vozíček nebyl potřeba. Škoda. 😃

Na tábor mě naši pustili, s podmínkou, že budu pravidelně cvičit. To znamená sehnat někoho, kdo by mi nahradil fyzioterapeuta. Po pár pokusech se ségrou jsem poprosila Klárku a ta souhlasila. Však, co by pro mě neudělala. 😘 Každý den v poledním klidu jsme cvičily Vojtovu metodu. Obecně k cvičení. Když jenom ležím a fyzioterapeut mi mačká nějaký body na těle = vojtova metoda, moc mě to nebavilo. Jsem taková zrychlená a potřebuji něco dělat. A tak jsem to chtěla mít rychle za sebou. Když se zmáčkne konkrétní bod, aktivují se nervy a tělo automaticky udělá vrozený pohyb. Někdy to fungovalo, ale většinou spíš ne. Abych Klárce udělala radost, a hlavně abych to měla už za sebou, naučila jsem se, že když se dotkne určitého místa na těle, udělám žádaný pohyb. Klárce už to bylo asi divný, že když se mě dotkne, tak cukám furt, ale neřekla nic. Já jsem zase byla spokojená, že někdo nahradí fyzioterapeuta. Jedno odpoledne jsem se nastavila zase do polohy na cvičení a začaly jsme. Klárka jenom ostatním zašeplala kromě mě, ať se dívají. Cukala jsem tělem i bez jejího prstu, protože mi řekla "Eli, já mačkám." Všichni se začali smát a mně bylo jasný, že moje tajemství je prozrazeno.

Byl krásný letní táborový den, půlka tábora byla už za námi. Všichni vedoucí i s dětma šli na výlet. Zůstali jsme jenom já, Klárka a kuchyňové hlídat tábor. Klárku napadlo, že bychom si oholily nohy. "Bezva nápad! Nemusíme vypadat jako pravé lesní ženy." řekla jsem a po obědě jsme se na to vrhly. S mou nešikovností, kdy jsem se teprve učila dělat vše levou rukou, jsme naznaly, že mi Klárka oholí nohy. Začaly jsme povídat, jedna nožka, smály se, druhá nožka a najednou mě Klárka řízla. Bylo to jen takové malé říznutí, nic velkého. Omlouvala se, že holit nohy někomu jinému než sobě není zvyklá. Zalepily jsme to a já jsem radostí vískala, že mám oholený nohy a na říznutí jsem si ani nevzpomněla. Za tři dny jsme seděli v týpíčku s ostatníma a Klárka se mě zeptala. "Co se ti stalo na noze, že tam máš náplast?" A děcka se smáli, co jsem si zase udělala. "No, to je ještě z toho holení před třemi dny, furt to teče" řekla jsem. Všichni na chvíli ztuhli a smála jsem se zase já. Mně to nepřišlo nijak zvláštní, brala jsem totiž Warfarin na ředění krve. Kdyby to bylo ale větší říznutí, musela bych okamžitě do nemocnice, abych nevykrvácela.

Kromě těla jsem musela taky procvičovat řeč a psala jsem diktáty. Diktát obsahoval pár slov, ale byl to děs! Vždycky jsem se u něj zpotila. V hlavě se mi vůbec nevybavovala písmenka. Slyšela jsem je, ale nedokázala jsem si slova vyhláskovat, a tudíž i napsat. Poprosila jsem Marťu, aby mě jednou za den nadiktovala pár slov. To ještě netušila, jak to bude mít se mnou těžké. A já taky ne. 😃 Marťa byla docela přísná, později hlavně zoufalá. Jednou mi diktovala své jméno "Martina", ale já jsem psala Nartina. "To je špatně, co slyšíš?" Pořád mně říkala, pak už po desáté trošku přísně: "Já nejsem Nartina, ale Martina. M, m, m..." Já jsem zase byla nešťastná, že mám napsáno správně, tak proč mně pořád říká to stejný. "Já jsem Martina, to znamená první písmenko je M, tudíž tři obloučky a ne dva." Řekla v zoufalství, několikrát, a mně to pak po dlouhý době došlo.

POUČENÍ: Když berete prášky na ředění krve, i sebemenší říznutí může být vážný. Proto si zranění kontrolujte a když se krev nemůže zastavit, jeďte do nemocnice.