New York bejbeee 2

15.4. - 5.den - 18 km

Na snídani byly bagely - už jsem vám říkala, že to je jedna z nejlepších věcí, co jsem taky jedla? Po snídani holky chtěly do koupelny, jako každý den. A v tom řekl Jarda, že jde do sprchy. To jste měli slyšet, málem s toho byla potyčka mezi holkama a klukama. Holky však převažovaly, tak to kluci brzy vzdali a raději mlčeli. 😀

Dneska máme v plánu botanickou zahradu. 🌿 Mají docela drahý vstup (jako všude) a v poměru k tomu, co jsme viděli, nic moc. Nevím jestli jsme nepřišli moc brzo, kdy ještě květiny nekvetou. Některé kytky, co tam byly, máme normálně za barákem jako plevel. Ale přeci jenom jsme si to museli udělat hezký, tak jsme lehli na trávu a na 20 minut usli. Šlofík byl potřeba jako sůl! Dáváme si pěkný kiláky a potřebovala bych den volna.

Společně jsme vařili večeři, pouštěla jsem didžinu a každý něco připravoval. Byla to úplná symfonie. Jarní závitky, mňamka největší! A Marký nadhodila téma do placu, jaký budeme, až budeme jednou mámy nebo tátové. Překvapivě se rozjela zajímavá konverzace. Joo, to Marký prostě umí. A co vy? Co si myslíte, že bude vaše nejhorší a nejlepší vlastnost až budete mámy a tátové?

16.4. - 6. den - 19,3 km

Ráno bylo jak již klasicky pohodovější. Ono než se vystřídá na jednom záchodě sedm lidí, je docela na dlouho, ale i přesto všechno jsme vyrazili už v 10:30 a to je panečku úspěch.

Už když vyjdeme, začínají nás bolet nás nožičky, au, au. Na snídani jsme měli kaši, takže nám brzy vyhládlo. "Kaše dobrá, dám si nášup!"

Dneska máme v plánu muzeum The MET. Než jsme vstoupili, dali jsme si sváču, sladký pečivo, která zapříčinila, že mi bylo dvě hodiny špatně a trošku jsem trpěla.

The MET - krásný a moderní muzeum. Je tam spousta expozic od Říma, přes Egypt, až po Thajsko. Dali jsme si na to tři hodiny, ale po dvou jsem to zapíchla. Částečně se přidal můj žaludek a částečně moc vjemů. Kdyby si to měl člověk projít všechno a pořádně to vnímat, rozhodně to nedá za jeden den. Marký má členskou kartu a může tam jít kdykoliv. To mi pak dává smysl.

Bereme to přes Central Park, kde je tuze hezky a míříme k vysněnému Dinneru (na večeři). Určitě to znáte, jak amíci sedí na červených kožených sedačkách, dávají si pořádnou snídani a nechávají si dolívat kafe. Tak přesně to, akorát jdeme na snídani večer. Většina si dala pravý americký lívance, vajíčka, slaninu, šunku, párky a mimosu. Když to přinesli, připadala jsem si jako v americkým nebi. Bříška se nám plnila a né a né do sebe nacpat všechno. Naštěstí tam byly kluci, kteří to po nás dojedli. Jedna z výhod, když cestuješ s klukem, téměř vždycky to za tebe dojít. Ty seš ráda, on je taky rád. Obě strany jsou spokojený. 😀

17.4. - 7.den - cca. 5,5 km (mobil jsem nechala doma a tudíž mi kroky nikdo neměřil)

Nedělní ráno, jak má být. Pomalu jsme vylízali (ještě pomaleji, než předtím), já jsem si podruhý, co jsme tady, lehce, ale opravdu jen lehce, zacvičila. To bude návrat do cvičení, achjo. Alespoň si spravím chuť snídaní, aneb moje milovaný bagely. Dneska je v plánu kostel a tentokrát jsme se rozdělili na 2 skupiny. Naše skupina šla do Gospelového kostela a druhá šla do kostela, který je podobný našim kostelům - jak vizuálně, tak i průběhem mše. Po cestě jsme procházeli hodně chudý čtvrti - vybydlený domky, spousta bezdomovců, odpadky... Přitom o pár ulic dál je to tak krásný a upravený.

Přišli jsme před kostel a trošku jsme se zarazili. Vypadal jako nějaká garáž. Když jsme se odvážili vstoupit, najednou strach odpadl, protože se na nás usmívali samí afroameričané a bez problému nás přijali mezi sebe. Kostel vypadal jak větší obývák, všimla jsem si, že v každé lavici je bedna papírových kapesníků, asi kvůli brečení. Černošky jsou oblečeny v nejlepších šatech a každá má lodičky. Když farář mluví, všichni do toho vstupují. Například: "Jesus, ach, ach, Jesus, aleluja, aleluja ..." V půlce mše řekl farář jedný paní: "Pojď nám něco zazpívat." A ona se zvedla a šla. To je alespoň punk. 😀 Byl to skvělej zážitek!

Holky v druhým kostele to měli víc ustrojenější. Když skočila mše, bylo nachystáno pro všechny pohoštění od lidí z kostela. "Dobrý, ale hrozně moc sladký..." říkaly holky. No jo, Amerika.

Naše skupina přišla domů a Denda, která zůstala, uvařila mac & cheese. Takovou prasárničku, mimochodem moc dobrou, kterou musí zkusit každý, když pojede za velkou louži. Shodli jsme se, že vážně potřebujeme odpočinek a i když jsme měli ještě dlouhý seznam, odpočinek se stal prioritou. A tak jsme celý odpoledne byli zavrtaný v posteli a koukali jsme na Netflix. Největší výprava byla, když jsme šli na záchod.

18.4. - 8.den - 19,4 km

K něčemu se vám přiznám. Mám problém s vyprazdňováním. Je 8. den a já jsem byla jenom 3x na velký. Dosti mě to trápí, zato Denda má přesně opačný problém. Už aby jsme byli doma a já zase začala pít na snídani náš lněný olej Ze Stodoly, to se se*e úplně jinak. 😀

Zpozorovala jsem, že v NY jezdí jenom luxusní a naleštěný auta nebo taxíky.

Jelikož jsme včerejší odpoledne proleželi, máme hodně míst na programu, kam se musíme zastavit. Ale žádný spěch, to přímo nesnáším - stihnout, co nejvíce. Naštěstí to s touhle partou nehrozí. První zastávka je rozhledna Vessel - velká šiška, ze které skákali sebevrazi. Proto ji zavřeli a my se na ni můžeme dívat jenom zdola. Pak jsme šli po Highline, která vede mezi mrakodrapy. Byly to dřív koleje na metro, které už tam ale nejezdí, a aby to nemuseli demolovat, předělali to na park. Je to neplacený a hlavně krásný!

Stravování v NY je dosti drahý, ale protože máme Marký, víme kde se dobře najíst a neplatit randál. Hodně jsme chodili do Chipotle - na mexický jídlo. Připomnělo mi to Subway, ale mexický.

Šli jsme do National Museum, který se mi líbilo víc než The MET. Hlavně proto, že bylo víc názorný a plastický. Líbili se mi obrovští dinosauři, a taky předci z Mexika, Asie nebo Afriky.

Sehnat tady kavárnu na sednutí za přijatelné ceny je opravdu nemožné. Po delším hledání jsme objevili malou pekárnu, kde moc dobře pekli a kafe bylo taky moc dobrý. I když na malou dobrou kávu si musím počkat až do brněnských kaváren. 😀 Když si dáte small coffee, dostanete minimálně třídecák.

19.4. - 9. den - 18,2 km

Dneska vyráží každý sám do centra NY. Holky jdou nakupovat a já jdu raději do MOMA - muzeum moderního umění. Ve výsledku jsem ráda, protože né každému by se to líbilo, ale mě jo. Jenže! Přávě otevřeli, když jsem přišla a nahrnulo se tam tolik lidí, že se do posledního patra už nedalo dostat. 

Tak už jsem ho neprošla a vyrazila do Brooklynu. Musela jsem přejet metrem, přestupovat a kus dojít přešky - neměla jsem internet ani mapu. Je to ten den, kdy jsem se ztratila v New Yorku...ne, kecám. Asi při mně stáli všichni andělíčci, protože jsem to trefila úplně na poprvé. Tam jsme se všichni sešli a měli jsme v plánu projít několik sekáčů. Ovšem zasekli jsme se hned v tom prvním. Jmenovalo se to Urban Jungle. Obrovský prostor, krásný věci a hlavně za hubičku. Po dvou hodinách vylejzáme ven šťastný. Nevím jak to všechno dovezeme domů, asi budeme vrstvit do letadla, protože do kufrů se tolik oblečení nevejde. 😀

Poz.: Jarda šel do sekáčů s náma a na konci dne řekl: "Už jsem zapomněl, jaký je to nakupovat s holkama." 😀 Nakoupil a čekal na nás venku přes dvě hodiny. Připomnělo mi to scénu z divadla Caveman. Chlap loví, kdežto holky sběračky si to potřebují osahat, vyzkoušet.

Brooklyn mě chytl. Všechno bylo posprejovaný, i baráky, občas hrála mexická hudba, všude lidé, většinou mexikánci, a spoustu hipsterů. Až pojedu příště do NY, tak jedině tam.

20.4. - 10.den - 22 km

Dneska nám vysvitlo sluníčko i když je docela zima. A i když je to poslední den, jsem docela ráda, že už výlet končí, protože jsem fakt zmnožená a uchozená. Ale i přesto jsem si řekla, že si dnešní den užijeme, a taky užili. Byl to nejkrásnější den společně s prvním, alespoň pro mě. Dojeli jsme na pláž okraj Brooklynu a koupili si kafe (asi o polovičku levnější, než v NYC). Oceán byl pěkně ledový - to mám ráda, škoda, že jsem si nevzala ručník. Všichni se fotili s krásným oceánem a Jarda sbíral mušle. Poblíž byl lunapark - samé židovské děti. Později jsme se dozvěděli, že měly zrovna prázdniny. Připomnělo mi to seriál z Netflixu Neortodoxní, určitě doporučuji. Přijde mi úplně fascinující, kolik lidi žije tak jako oni.

Dali jsme si humří párek v rohlíku. Byl výbornej, ale hrozně malej. Dala bych si klidně tři, ale dělili jsme se napůl, protože jeden stál přes 20 $. Pak jsme šli ještě na zmrzlinu - pravou italskou!

Čekala nás poslední večeře, a jak jsme začali, tak i skončíme. Šli jsme do trošku lepší restaurace na burgery a lepší zakončení jsme si nemohli přát. Třešnička na konec, Jarda nás všechny dostal, když pronesl nádherný proslov, ve kterém každému zvlášť poděkoval.

Nebyl by to NY, kdyby po skvělý večeři, nenásledovalo ještě něco lepšího. Šli jsme na nejkrásnější vyhlídku ever - pod Brooklynský most koukat na Manhattan. "No ty Vogo!" už ani nestačilo, jak to bylo krásný. Ten pohled bych vám ze srdce přála...

21.4. - 11.den - 4,8 km

A teď jenom baleníčko, balení. Doufám, že nás nebudou s těma kuframa vážit, jinak jsme všichni v p*deli. 😀 Cesta je opravdu dlouhá. Ve čtvrtek ráno jsme se začali balit a v pátek večer jsme přijeli do Brna. Vyždímaná, ale se spokojeným výrazem ve tváři. Okolo půlnoci jdu spát a zítra jdu Kačce a Vojtovi na svatbu. Juch to bude radosti. 👰‍♀️🤵‍♀️♥️

A s kým jsem tam vlastně jela? Byla to parta přátel, který mě vzali mezi sebe.

Na přání něco o nich. Změnila jsem jména na postavy z Přátel, protože já jsem si připadala jako v tom seriálu:

Ross (ovšem je to holka, protože měli jsme jistý nepoměr holek a kluků) - má svůj humor, který když pochopíš, nemůžeš se přestat smát. S Chandlerem tvoří krásné a jedinečné přátelství - je skvělý vidět, že i přátelství mezi klukem a holkou existuje.

Chandler - s humorem to má stejně jako Ross a hlavně když cestuješ s Chandlerem, víš, že dorazíš na místo. Což se velice hodilo při cestě po NYC. Tyhle typy lidí určitě mají zabudovaní systém mapy.cz v mozku a proto se jednou ráno kouknou na mapu a celý den ví, kam jdou.

Monica - je organizační a řídící prvek. S organizováním akcí to máme hodně podobně, ale tentokrát jsem se nechala svézt a bylo to super. Starala se o nás jako o vlastní a za to jí patří dík.

Rachel - je to hodná duše, která má srdíčko na svém místě a je pro každou prču. Umí být rázná, ale v dobrým slova smyslu. Zkrátka se nebojí ozvat, taková Rachel.

Joey - mladý kluk, který dokáže překvapit v příjemném slova smyslu. Strávili jsme společné rána nad ranní kávou. Velice pracovitý salámista, který nezkazí žádnou legraci.

Phoebe - naše newyorská žena o který bych napsala samostatný článek. Jedno vám ale prásknu. Nevím jak to dělá, ale občas mě přivede do hlubokých diskusí, ve kterých se s ní vždycky zajímavě povídá.

Této ženě patří velké díky za to všechno, co pro nás udělala a že toho nebylo málo. Tedy velké díky za nás všechny! 

Ps. Přijde mi, jako bych s tou partou byla od malička a na to, že jsem poznala většinu až tady, mám je zkrátka ráda. ♥️