Restart / Kamil

"Ahoj, jsem Kamil a mrtvici jsem měl ve 36 letech, před dvěma rokama. Jak bych se popsal? Jako bývalý bohém, DJ a milovník zábavy." 😎

Jak probíhal den, kdy se ti přihodila mrtvice?

Pomáhal jsem kámošovi v herně. Většinou se tam hrála karetní hra Magic a já se staral o hráče. Točil jsem pivo, dělal něco malýho k zakousnutí, prodával karty a tak. Domů jsem přijel okolo půlnoci a šel spát. Někdy nad ránem (byla ještě tma a bylo to v půlce srpna) jsem se probudil a byl už ochrnutý na pravou polovinu těla. Naštěstí jsem se dovolal bráchy, který spal ve vedlejším pokoji. Asi dva měsíce před tím jsem se totiž po rozchodu s expřítelkyní vrátil k našim domů. Pamatuju si ještě, že se mi chtělo zvracet a to, jak mě naložili do sanitky a odvezli do Bohunické nemocnice. Pak jsem byl dva týdny v umělém spánku s diagnózou hemoragická CMP. Prognóza lékařů byla taková, že zůstanu upoután na lůžku a bude štěstí když budu mluvit… Z nemocnice jako takové si nic nepamatuju, až po tom co mě převáželi na rehabilitační oddělení, od té doby už si pamatuju všechno (snad).

Jakou následnou léčbu jsi prošel v prvním roce od mrtvice a co bys udělal jinak?

Vezmu to popořadě. 🙂

První byly Bohunice, tam jsem strávil asi měsíc a učil se všechno od začátku… od posazení se k jídlu po první krůčky za asistence dvou sestřiček a chodítka.

Rovnou z Bohunic jsem jel do Kladrub, kde jsem strávil 4 měsíce. Tam mě rozchodili, obnovili moje kognitivní funkce a pomalu jsem začal věřit v lepší zítřky. 🙏

Další léčba už byla po prvním roce, ale rád bych ji zmínil. Opět jsem se vrátil na rehabky do Bohunic, kde jsem strávil tři týdny a bylo to skvělý. A konečně Hamzova léčebna v Luži. Tam jsem během šestitýdeního pobytu udělal asi největší pokrok. Zvlášť chci poděkovat paní Kamarádové za hipoterapii během které jsem se cítil jako zdravý člověk. 🙂 O hipoterapii jsem před tím věděl akorát, že existuje, takže když s tím za mnou Petra (pí.Kamarádová, fyzioterapeutka a šéfka hipoterapie) přišla, v podstatě jsem nevěděl do čeho jdu. Příští rok bych tam chtěl jet znovu, tak snad to klapne. Hamzovu Léčebnu můžu s čistým svědomím doporučit i ostatním, když Vám nebude vadit vyšší věkový průměr pacientů. Ale musím říct, že během pobytu jsem nezaznamenal žádný problém.

Petra Kamarádová, člověk s velkým srdcem.

A co bych ve svém postupu léčby udělal jinak? Asi bych se snažil hned od začátku, ale to už je teď stejně jedno, takže nad tím nepřemýšlím.🙂

Máš následky po mrtvici? Jaké? Jak s nimi ne/pracuješ?

Trápí mě spasticita, takže chodím na botox a snažím se cvičit ať už sám nebo chodím k soukromému fyzioterapeutovi. Dál nosím brýle, protože trpím Parinaudovým syndromem. Ve zkratce mám mírně rozdvojené vidění. A poslední věc nosím peroneální dlahu.

Jak jsi prožíval období po mrtvici?

Těsně po mrtvici jsem byl naštvanej - ať už na život, nebo sám na sebe, že jsem to nechal zajít až takhle daleko. Měl jsem problémy s tlakem, léky jsem bral jenom když jsem si vzpomněl, do toho jsem se rozešel s bývalou přítelkyní a docela dost pracoval, takže se to muselo nějak projevit. Po té příhodě jsem neměl chuť na sobě nějak pracovat a bral jsem to tak, že by bylo lepší kdybych tady nebyl. Nějaký momenty asi jmenovat nemůžu, ale když jsem viděl jak se to postupem času lepší (ať už v Kladrubech, Bohunicích, Luži nebo s mojí fyzioterapeutkou pí. Orlovou), tak jsem si řekl, že by byla škoda se na to vykašlat a vzdát to. 🙂

Takže se postupem času můj pohled na celou věc otočil. Teď to beru jako novou příležitost.

Jak vypadá tvůj život po mrtvici?

Je ze mě invalidní důchodce na plný úvazek. 🙂 Starám se kamarádce o stránky cukrárny, učím se pracovat v Illustratoru a Photoshopu a jednou bych se tím chtěl živit.

Nejlepší kamarádka Lucie.

Setkáváš se s nějakým chováním vůči svému handicapu, ať už pozitivním nebo negativním, na které bys chtěl poukázat?

Musím říct, že mě překvapil pozitivní přístup kamarádů. Je to fajn pocit když se s něma bavím a snaží se mě všemožně podporovat. Musím taky zmínit svoji rodinu, určitě to se mnou nebylo ze začátku lehký, ale to nejhorší už máme za sebou a teď už bude jenom líp. 🙂

Jinak jsou lidi okolo mě v pohodě a rád se s nima bavím, když vyrazím na svou každodenní procházku v rámci rehabilitace a tréninku.

Snad bych zmínil jen to neustálé nabízení pomoci s čímkoliv… Vím že to okolí myslí dobře, ale já si o pomoc řeknu když ji budu potřebovat. Třeba doma to chvilku trvalo než jsem to rodiče naučil. 😃

Moje máma (měsíc a půl po příhodě z Bohunické nemocnice).

Myšlenka v jedné větě, kterou bys chtěl všem vzkázat.

Neignorujte problémy s tlakem, může to dopadnout blbě.