VELKÝ KRIVÁŇ? TAK TAM JSME NAKONEC NEDOŠLI

Vždycky jsem milovala hory, ten pocit, když vylezu a vidím všechno pode mnou a v tu chvíli si uvědomím, jak maličká jsem oproti světu, té mocné přírodě. A touha po horách zůstala i po mrtvici, takže za pár dní po dámské jízdě jsem zase odjela na Malou fatru. Chození mi moc nešlo, ale tak jak sem se vrhla na tenhle blog, tak i do toho chození. Pro tuhle šílenost jsem si vybrala ty nejlepší lidi. Kaťák forever! Jeli jsme ve třech autech, tedy pěkná bandička. Modrý blesk, Tatínkův miláček a auto s hov*** na střese.

1.DEN

Plán: 17:00 - 18:00 dojedeme na místo a ještě 2 hodinky půjdeme, abychom si kus našli. Ten kus byl docela důležitej, v jeden den bychom to prostě nedali.

Realita: Před 22:00 přijíždíme na místo. Nedáme se odradit, nasazujeme čelovky a vzhůru na to. Po půl hodině zastavujeme u zříceniny nějakého hradu. Je to jediný místo, kde se dá přespat a pak za dlouho nic, anebo se nám už prostě nechtělo? Nevím. :D Rozdělali jsme ohýnek a trošku jsme popili, dali jsme si dýmku míru a usínali pod širým nebem plným hvězd.

2.DEN

V 6:00 budíček, snídaně a vyrazili jsme do hor. Asi po dvou hodinách na nás čekala hospoda. Hned jsme zapluli dovnitř. "Pivo to musí bét, když jsme na čundru." Poznamenal Kojta (Pavel). Jenže to mi neřekli, že mi po pivě ztěžknou nohy jako blázen. Jedna z věci, co jsem zapomněla, asi. To že cesta bude stále do kopce nebylo překvapení, ale pecičkou bylo, že ta chata je pod sjezdovkou, tou nejstrmější, a cesta vedla přímo nahoru. Byl to porod.

Mám jednu fotku, kde jsme asi za půlkou. 

Vidíte to nadšení, ta upřímná radost? Kdyby se mnou nešlo dalších 13 lidí, otočila bych to na prvním kopci. Naše cílovka = Veľký Kriváň, tam jsme měli zamluvený ubytko. Už se blížil večer a my jsme z posledních sil vylezli na Kriváň. Jenže my jsme vylezli TEPRVE na Malý Kriváň a Velký je ještě několik hodiny cesty. Pláč, naštvání, nadávky a smích... "do prdele, jak můžeš jít, a ještě se smát, když máš rok po mrtvici?" řekl Syky a sklátil se k zemi. 😃

Ke konci dne bylo moje vyčerpání bylo asi znát, takže kamarádi, hlavně Klapoš, který pořád chodil tam a zpátky, jako kdyby se nechumelilo, Milda a Romča si ke konci rozdělili moji krosnu, která podle mě vážila ne 15 kilo ale snad 60! Takovej čundrista a nechá si nosit krosnu, achjo. Šlapali jsme o sto šest, ale všichni toho měli vážně dost. Nakonec jsme zakempili v nějaké chatě, kterou jsme snad ani neměli potkat. Sundali jsme krosny, někdo dvě, a já jsem všem jsem koupila pivo, za to, jak mně pomáhali. Byli zlatí. ❤️ I když bylo léto, byla kosa jako blázen. Zapadli jsme do hospody a nejlepší věc - luxusní horká sprcha, teď už jen zasloužený pivo a spánek tentokrát pod střechou.

3.DEN

Spali jsme v malé místnosti, kde se nedalo dýchat, všichni se probudili celkem brzo. Přijala jsem pocení, jako součást čundru, to jsem ovšem nevěděla že i v noci se zpotím, páč nebyl vzduch, takže ráno bylo fakt nechutný. Už jsme byli celkem zničení a pozorovat nás, jak se snažíme udělat pár kroků bylo opravdu vtipný, možná spíš politování hodný, pak se to ale nějak rozešlo. Nasadili jsme batohy chvilku pochodit po hřebenu a rovnou dolů. Ale víte, jak je to se mnou. V noci zase pršelo. Náhoda? Nemyslím si. Takže se opakovalo to stejný, jela jsem jak po másle. Mělo to však jednu velkou výhodu a to, že jsem nezpůsobovala trauma mé mamince. Kamarádi si dělali ještě srandu, když jsem upadla. "Hele, Eli, jako dobrý, už stačilo, my víme, že jsi postižená..." Po x-tý pádu vymysleli, že přede mnou půjde Božka a držím se ho za batoh a za mnou půjde Kojta, který mě bude jistit, abych už nepadala. A překvapivě to fungovalo! Došli jsme dolů k vodopádům, kde se kluci koupali nazí, ale já jsem došla až se oblíkali. Takováááá škoda! 😃 Od vodopádů vedla cesta mírně z kopečka. Tak jsem hodila poslední pád. Poslední, ale pořádnej!

Po cestě domů těšně před náma auto srazilo motorku. Okamžitě jsme vyběhli, pár kluků si vzalo dopravu na starosti. Tomula volal záchranku a s holkami jsme se postarali o zraněnou holku, kluk byl až na pár odřením v pořádku. S holkou to však vypadalo, že má zlomenou páteř. Vše nakonec dopadlo dobře a my jsme konečně dojeli domů v pořádku.

Doznění: Za pár dní jsme měli zase někam jet, tentokrát jsem zůstala doma. A to se tak moc nestává. 😃 Namohla jsem si nohu a 14 dní jsem neudělala ani krok. Ale byl to čundr všech čundrů!

POUČENÍ: Občas je nevědomost výhoda, třeba na čundru. Nevíte, jak strašný to je, ale když to zvládnete, to je panečku pocit!

Myslím, že každá parta má mít svého kryplíka, který může brát jejich narážky a vlastně je to vtipný a když je sakra ouvej postaví se za tebe! Je to takový výměnný obchod. 😃 A je dobře, že se smáli, protože když pořád člověka litujete, nepomáháte mu. On to nezmění, prostě už se stalo a něž se utápět v smutku a naštvání můžete mu dodat třeba odvahu a těma vtipama jsem věděla, že mě berou stále jako rovný rovnýmu.