Začít znovu není jednoduchý a snadný, chce to trpělivost a čas / Radek

"Ahoj, jsem Radek a mrtvici jsem dostal v 44 letech, před 5 lety. Jak bych se popsal? Myslím, že jsem pracovitý, spolehlivý, zodpovědný, kamarádský a rád sportuji. Mám rád kulturu všeobecně - kino, divadlo, výstavy, koncerty, rád vařím a vychutnávám."

Popiš den, kdy se ti přihodila mrtvice.

Od rána mě bolela hlava, jako člověk trpící na migrény od dětství jsem se tomu až moc nedivil. Později mě překvapilo, že necítím ruku, padaly mi předměty z ruky. Pamatuji si téměř vše, bolest hlavy byla šílená a dostal jsem se do Jičínské nemocnice. Tam se můj stav prudce zhoršil ochrnula mi ruka i noha, udělali mi CT hlavy a vše bylo jasné. Potom mě převezli do FN Hradec Králové. Ještě si pamatuji, jak se mi představil doktor, že mě bude operovat, to už jsem blbě mluvil. Omluvil jsem se mu za to, že mu na svátek práce vezu práci, byl totiž první květen. Pokus o mechanickou rekanalizaci byl neúspěšný. Což je vlastně zprůchodnění ucpané cévy trombem.

Pravděpodobná příčina mrtvice prý byla prasklá krční tepna, při prudkém pohybu hlavou den před mrtvicí, při squashovém zápasu. Už jsem se ke hraní squashe po 3 letech vrátil. Hodně mi pomohlo usilovné cvičení, vůle, chuť, práce s logopedem, happy neuron (počítačový program pro cvičení kognitivních funkcí), hodiny a hodiny procvičování – v podstatě všeho od zapínání knoflíků košile po zavazování tkaniček, a na závěr mi pomohl v tom všem mozek sám a jeho schopnost využít volných kapacit, snaha zařadit se do běžného života.

Jakou následnou léčbu jsi prošel v prvním roce od mrtvice a co bys udělal jinak?

Rehabilitace v Novém Bydžově, potom následná rehabilitace v nemocnici Semily, 5 týdnů pobyt v Jánských Lázních. Co bych udělal jinak? Asi bych tak dlouho nečekal doma s tím, že bolest hlavy přejde. Rehabilitační zařízení někam nasměruje, ale za člověka to nikdo nikdy neodcvičí, např. mi fyzioterapeutka udělala značku na zeď a řekla, že je dobrý zvednout ruku ke značce 100 krát za den, já dělal i 5 až 6 sérií po 100 zvednutích za den, pořád dokola. Vše jsem tak trochu přeháněl a drtil do úmoru. Zvedal jsem i doma, neustálé opakování má smysl. Hlavně nepolevovat.

Máš následky po mrtvici? Jaké? Jak s nimi ne/pracuješ?

Měl jsem dysartrii - špatné vyslovování. Mluvil jsem jako cizinec, či jako stroj. To jsem neustálým opakováním logopedických cvičení docela slušně odboural a napravil. Ruku jsem pravidelným cvičením rozhýbal celkem dobře, mám plný rozsah pohybu bez spasticity, ale mám poruchu čití a nemám cit v koncové části levé ruky. Nepoznám teplou a studenou, padají mi věci z ruky, jako pravák se celkem obsloužím, boty si zavážu, v levé ruce držím věci tak prapodivně, např. kelímek s jogurtem v levý neudržím spíš ho rozmačkám. Skládám dětské dřevěné skládačky - kostičky a cvičím tím jemnou motoriku. Pravidelně cvičím sestavu cviků na udržení rozsahu pohybu, posiluji svaly. Mám pomalejší pracovní tempo, dělá mi problém plánování pracovních postupů.

Jak jsi prožíval období po mrtvici?

Rodina mi pomáhala a pomáhá dodnes, zároveň i kamarádi mě hodně podpořili. Ze začátku jsem měl velkou motivaci, všechny cviky a rehabilitace jsem dělal na 200 % . Později jsem bohužel přišel o svoji firmu a tím i o práci. To mě na chvíli vzalo vítr z plachet. Dnes jedu dál, ale ke smíření musím ještě kus cesty urazit, neboť jsem to celé ještě zcela nepřijal a nezpracoval.

Jak vypadá tvůj život po mrtvici?

Jezdím na kole, lyžuji, pracuji na zahradě a okolo domu. Žiju intenzivně kulturou, což mě hodně naplňuje. Snažím se být v klidu oproti době před mrtvicí, kdy jsem jel naplno bez odpočinku. Dnes vidím, že to honění se je k ničemu.

Setkáváš se s nějakým chováním vůči svému handicapu, ať už pozitivním nebo negativním, na které bys chtěl poukázat?

Zdravotníci jsou a byli vždy velmi vstřícní, těm za vše tímto moc děkuji. Musím pracovat s tím, co můžu a zvládám. S úředníky to byl někdy "boj" z důvodu, že hodně lidí hodnotí, jak člověk vypadá a ne co skutečně zvládá a nezvládá. Jako jsou pracovníci OSSZ a ÚP. Kamarádi a rodina mi vždy radí a chtějí pomáhat, ale někdy to až přehánějí, což vnímám někdy negativně.

Prostor, kde můžeš cokoliv doplnit ke svým odpovědím.

Vůbec jsem nevěděl co je mrtvice, a že se může týkat i mladších lidí. Až vlastní zkušenost mi otevřela oči. Potkal jsem se při různých pobytech v nemocničním a lázeňském prostředí se spoustou lidí s podobnými osudy.

Myšlenka v jedné větě, kterou bys chtěl všem vzkázat.

Mrtvice neznamená vždy smrt, je to ale slušný zásah do života, který nutí přemýšlet a přehodnocovat.