Zastavit se a Žít / Martina
"Ahoj, jsem Martina a mrtvici jsem měla v 25 letech, před 2 roky. Jak bych se popsala? Především jsem máma dvou dětí. Jsem energická, kreativní a samostatná, neustále hledám nové výzvy, které mohu překonávat, a nápady, jak cokoliv vylepšovat. Moje životní náplň je a vždy byla rodina. Miluji pečení dortů a cupcakes a momentálně se učím pracovat na sociálních sítích, což mě baví. Občas mám pocit, že den by měl mít alespoň 50 hodin, abych stihla vše, co potřebuji a chci."
Jak probíhal den, kdy se ti přihodila mrtvice?
Bylo to v předvánočním období, kdy jsem měla hodně práce, starala se o malé dítě a pracovala v rodinné firmě, kde vyrábíme čepičky a oblečení pro děti. 14. prosince 2022, tedy 10 dní před Vánocemi, když jsem prodávala na trzích v Jablonci, se mi najednou zamotala hlava a přestala jsem vidět zorné pole pravého oka. Pocítila jsem lupnutí vlevo v hlavě, lehkou bolest a začala jsem se motat. Přičítala jsem to nízkému tlaku, tak jsem si sedla a snažila se rozkoukat. Myslela jsem si, že to bude dobré. Pořád mi nedocházelo, že na jedno oko nevidím. Byla tam se mnou jen zákaznice, ale po chvilce dorazil i bratr se ženou. Chtěli mi zavolat sanitku, jenže já byla proti. Sice mne napadlo, zda by to nemohla být mrtvice, ale švagrová se mnou udělala rychlý test, tj. zvednout ruce, kontrola koutku, a vše bylo v pořádku. Jen jsem byla trochu zmatená. Myslela jsem si, že mi třeba jenom něco spadlo do oka.
Velkou chybou bylo, že jsme nezavolali záchranku. Když máte podezření na mrtvici, vždycky volejte záchrannou službu – čas totiž hraje proti vám. Mamka mě nakonec odvezla do nemocnice, kde mi udělali CT hlavy. Následně mě okamžitě převezli do Liberce, do specializovaného centra na léčbu mrtvice.
Po návratu domů mě přemohl strach a nejistota. Bála jsem se každého pohybu, že by se vše mohlo opakovat. O vánočních svátcích jsem kvůli příšerným bolestem hlavy nakonec znovu zamířila do nemocnice, protože jsem nevěděla, co je způsobuje. Po vyšetřeních se ukázalo, že pravděpodobně pocházely od problémů s páteří.
Víš, co způsobilo mrtvici?
Myslím, že to bylo stresem, protože jsem hodně velký stresař. Bylo období před Vánoci, mám malé dítě, den předtím jsme měli akci ve školce, pekla jsem cukroví a do toho hodně pracovala pro rodinnou firmu, kde toho je před Vánoci vždy hodně. Navíc, když mám stres, tak zapomínám pít. A zpětně jsem si uvědomila, že jsem ty poslední tři dny před mrtvicí moc nepila. Jinak si žádné rizikové faktory neuvědomuji. Antikoncepci jsem brala jen jako mladá, alkohol nepiju, žila jsem aktivně.
Jakou následnou léčbu jsi prošla v prvním roce od mrtvice?
Hned v lednu mě čekala magnetická rezonance, kontrola srdce, při které jsem musela strávit tři týdny s přístrojem, a vyšetření jícnu pomocí echokardiografie. Také jsem navštívila neurologa a hematologa. A výsledek? Jsem zdravá jako rybička, a na příčinu mých problémů se nepřišlo.
Máš následky po mrtvici?
Naštěstí jsem dnes bez následků, ale beru léky na ředění krve a pravidelně docházím na kontroly k neurologovi. Uvědomuji si, jak důležité je včasné rozpoznání příznaků mrtvice a rychlá pomoc. Nyní se snažím šířit osvětu o tom, že mrtvice může postihnout i mladé lidi, a co dělat, pokud k ní dojde. Můžete si přečíst rozhovor se mnou zde nebo jsem byla na Primě, kde jsem udělala krátkou repotáž v rámci 29.října na Světový den mrtvice. Na pozvání vedouci JIP neurologie jsem se zúčastnila i Dne pro mrtvici, který pořádal Čas je mozek.
Začala jsem si také zjišťovat podrobnosti o mrtvici a hledala podobné příběhy mladých lidí. Chtěla jsem pochopit, co se mi vlastně stalo, a najít někoho, kdo si prošel něčím podobným. Tyto příběhy mi pomohly uvědomit si, že v tom nejsem sama.
Jak jsi prožívala období po mrtvici?
Největší podporou mi byla rodina a přátelé. Snažila jsem se hledat příběhy mladých lidí, kteří prodělali mrtvici, a objevila jsem, že to není nic výjimečného – děje se to a postihuje to víc lidí, než jsem si myslela. V té době jsem narazila na Elišku, Holku s handicapem. Ačkoliv jsem byla psychicky celkem v pohodě, obavy z toho, že by se to mohlo opakovat, mě stále provázely.
Jak vypadá tvůj život po mrtvici?
Stále jsem tak trochu "mimoň" a spěchám ve všem, co dělám, ale mrtvice pro mě byla jasným znamením, že je čas brzdit. I nadále pracuji v rodinné firmě Dráče a zároveň se věnuji svému malému podnikání. Dva a půl roku po mrtvici se mi narodila vysněná holčička a vše je v pořádku. Jsem vděčná, že jsem bez následků a mohu si naplno užívat života s rodinou.
Myšlenka v jedné větě, kterou bys chtěla všem vzkázat.
Mrtvice mě přinutila zastavit se a uvědomit si, že život je třeba žít s klidem, což mě nasměrovalo k větší vyrovnanosti a naučilo mě, že spěch a stres nikam nevedou, a že nejdůležitější je zdraví a rodina.