Znovuzrození / Eva

"Ahoj, jsem Eva a mrtvici jsem měla v 45 letech, před 4 roky. Jak bych se popsala? Žiju ze dne na den a dělám si ze života radost. Miluju cestování a v mládí jsem horolezčila a trekovala, tenkrát jsem strávila 3 měsíce v Nepálu a Indii, kam se chci ještě znovu podívat. Procestovala jsem třeba i Slovinsko nebo Tunisko a mým snem je Srí Lanka. Ráda bych se vrátila k běhání, protože tomu jsem se věnovala 15 let, taky jsem cvičila jógu, jezdila na lyžích a hrála volejbal. Vždy jsem byla člověk s aktivní duší. "🙂

Jak probíhal den, kdy se ti přihodila mrtvice?

Svojí práci jsem měla ráda a bavila mě, i když byla náročná. 3 měsíce před mojí příhodou jsme dělali 15 hodin denně, už jsem brala prášky na spaní, skoro jsem nemohla jíst. A tělo řeklo dost....

V sobotu jsem neviděla na jedno oko a v pondělí taky ne, tak jsem šla k očnímu a tam mi řekli, že nic nenašli. Od úterka mě bolela hlava, ale myslela jsem, že mám migrénu, která mě běžně trápila už od 20 let, ale tentokrát to bylo nějaké jiné, intenzivnější. V sobotu jsem jela na pohotovost, kde mi udělali CT, a taky nic nenašli, jen mi dali kapačky. Říkala jsem jim, že nemůžu mluvit a bolela mě ruka. Oni říkali, že mám jen jinou migrénu a poslali mě domů. V pondělí jsem to už nevydržela a jela jsem do nemocnice, tak si mě nechali na pozorování přes noc. V pondělí jsem ještě volala manželovi, ale to už si nepamatuji, našla mě až doktorka, co přišla na vizitu. Nevím, jak dlouho jsem měla mrtvičku. Už si se mnou v nemocnici v Náchodě nevěděli rady, a tak mě poslali do Fakultní nemocnice v Hradci Králové na JIP. Hrozilo otevření lebky, úspěšnost zákroku minimální, otok naštěstí začal ustupovat. 14 dní jsem nevěděla jestli přežiju, nebo budu ležák. Postupně se to začalo zlepšovat díky logopedii a rehabilitaci. 2 měsíce jsem byla ještě v nemocnici a pak jsem jela na 2 měsíce do Janských lázní.

Jakou následnou léčbu jsi prošla v prvním roce od mrtvice a co bys udělala jinak?

Logopedie a rehabilitace ruky a nohy.

Máš následky po mrtvici? Jaké? Jak s nimi ne/pracuješ?

Musím se naučit všechno znova. Číst, psát, počítat, mluvit, prostě afázie. Při psaní mi pomáhá, když si to nahlas předříkávám po písmenkách. Některé věci ještě neumím napsat, ale učím se. S tím mluvením, do roka jsem neřekla nic, nebo jedno slovo. Pak už se to začalo zlepšovat, čtyři nebo pět slov a teď mluvím a mluvím v celých větách. Ale když jdu na úřad nebo do města, tak se necítím dobře. Lidi, co mě znaj, ví, jak mluvím, a je jim to fuk. Každý týden chodím na logopedii k Mgr. Klimkové a Mgr. Myšákové a Terénní učitelce Mgr. Petře Dočkalové. Moje maminka se učí logopedii, aby mi mohla pomáhat. Mám svoji rodinu moc ráda, protože mi pomáhají se z toho dostat. A zato jim dík, že to se mnou vydržely.

Byli ti největší pomocí rodina a kamarádi? Nebo někdo další? 

Byli mi oporou manžel, děti, rodiče, bratr se svou manželkou a kamarádky. Ale bylo to jako na houpačce. Jednou to bylo růžové, podruhé černé. Občas si říkám: "Proč se mi to stalo..." Stydím se chodit do města a na úřady, abych to nepopletla, ale učím se to zvládat.

Jak vypadá tvůj volný čas teď, po mrtvici?

Chodím na jógu, běžkovat, i když mě ta ruka bolí. Po mrtvici jsem začala drátkovat, navlékám náramky z korálku.

Setkáváš se s nějakým chováním vůči svému handicapu, ať už pozitivním nebo negativním, na které bys chtěla poukázat?

Zatím jsou všechni lidi velmi milí a vstřícní. Ať už lékaři na rehabilitaci, kde jsem se nesetkala s tím, že by na mě někdo vyjel nebo mě osočil. Pravá ruka je bolavá, nemůže se jí ani nikdo dotknout, ale píšu s ní, krájím s ní, už i brambory oloupu, ale třeba jemnou motoriku nezvládám tolik, jako s tou levou rukou.

Myšlenka v jedné větě, kterou bys chtěla všem vzkázat.

Každý den má svůj příběh. Jenom na vás je, jak jej zvládnete. A nevzdávejte to, bude líp. Ještě nejsem v pořádku, ale já se z toho dostanu! A vy, koho to také potkalo, také!