ZpětKdyž jsem začínala mluvit, kromě názvu státní hymny jsem začala říkat dost často sprostá slova, ale tak, že vůbec nevím, jak ze mne ta slova šla. Pí**, kur**, do prd****, do psího zadku (to mi zůstalo) a spoustu dalších škaredých slov. Nechtěla jsem to říkat, ale vždycky to ze mě vyjelo. Začali si toho všímat i kamarádi. A jelikož mám slušný kamarády, který mluví pouze slušně, že? ? Začali mě okřikovat: "Elo, ty jsi řekla zase sprostý slovo! A další, a další..." A škaredě se na mě dívali. Štvalo mě to čím dál víc a jak se říká, David skolil Goliáše, tak i já jsem skolila sprostý slova! Hodně mi pomáhalo, že mi kamarádi vyhrožovali, že se se mnou nebudou bavit. ? No měla jsem občas pocit, že to není úplně ve srandě. To byla docela slušná motivace.
POUČENÍ: Když lidé po mrtvici mluví sprostě, nemluví sprostě, protože by je mrtvice štvala. (Ne že by to nebylo k naštvání.) Slova z nich prostě lítaj, ať chtějí nebo nechtějí a chvíli trvá, než se je naučí ovládat.
Pokud se vám článek líbil, budu ráda za sdílení. Sledovat mě můžete na instagramu a facebooku, abyste věděli, co zrovna vyvádím.