Zpět"V mnoha věcech samozřejmě potřebujeme k odražení ode dna své blízké, lidi, kteří nám umějí dát určitý pocit jistoty, důležitosti, potřebnosti a užitečnosti. Psychologové hovoří o potřebě afiliace, chcete-li, o potřebě emočně kladných, přátelských sociálních kontaktů s lidmi. Jednoduše řečeno, jde o touhu někam patřit. Blízcí lidé nám mohou být nápomocni i v dalším "opěrném bodě", který nám pomáhá v těžkých životních situacích. Jedná se o víru v něco v budoucnosti."
čas je mozek
Chybí mi totiž kontakt s druhými lidmi, přáteli, kamarády, s rodinou. Protože jestli mě korona něco naučila, tak že tyhle lidi jsou pro mě opěrnými body. Chybí mi uznání od ostatních, že někam patřím, že mě berou jako sobě rovnou. Chybí mi setkávání se s přáteli, jít po práci na pivo, vyšňořit se do divadla, radníčka, do kavárny, organizování akcí a radování se s druhými, to jsou maličkosti, ze kterých čerpám enegnii. Ale kde ji brát teď? Uvízla jsem v bodě a nevím jak s toho ven.
Věci, který mě s mým handicapem štvou a v koroně obzvlášť...
- Nevidím větší zlepšení v pohybu mojí ruky.
- Když ztrácím motivaci cvičit kvůli sobě, nenahradí mi ji ani motivace cvičit kvůli ostatním, protože se teď stejně s nikým nemůžu vidět.
- Jsem naštvaná, že ke mně lidé přistupují primárně jako k handicapovanému člověku, ale já chci, aby viděli v první řadě Elu.
- Bojím se, že si kvůli svému handicapu nenajdu partnera.
- Sere mě, že ztrácím schopnost mluvit, protože se nevídám s lidmi, a tím pádem se mi řeč zhoršuje. A když už se s někým dostanu do kontaktu, tak mluvím tak špatně, že si připadám jako strašný trotl, protože nedokážu říct, co chci.
- Nemám sílu psát pravidelně články a nepřidávám fotky.
- Je paradoxní, že si přijdu po 8 letech od mrtvice víc demotivovaná, než když se mi to stalo.
- ...
