Výroční zpráva blogu 3

Na začátku roku jsem si řekla, že budu psát jeden článek měsíčně na blog a opravdu jsem to dodržela. Jsem prostě dobrá. 

V únoru jsem vydala článek Co dělám, když nestíhám psát články. S různými projekty o mrtvici spolupracuji i nadále a spoustu dalších přibylo.

V březnu jsem dokončila spolupráce na dvou bakalářkách, které byly mimo jiné i o mně. Zaměřovaly se na logopedii, na řeč člověka po mrtvici. Být slavná je fakt občas náročný. 

Přeskočíme duben, protože to jsem odcestovala přímo do města, který nikdy nespí, do New Yorku. Zkrátka holka s handicapem má dovolenou a o zážitcích z ní jsem vám vyprávěla tady.

V květnu jsem se zúčastnila akce FAST běh pro žáky ZŠ a víceletých gymnázii, která prověřuje rychlost a hlavně znalosti žáků o cévní mozkové příhodě. Já jsem sice nebežela, ale povídala jsem si s moderátorkou o mém příběhu, životě po mrtvici a odpovídala jsem na všechny dotazy, které žáky zajímaly. Byla tam i Česká televize a natočili i jeden krátký příspěvek se mnou. Zároveň jsem se seznámila s MC Gey, rapperem, kterému umřel děda na mrtvici. Složil o tom píseň, aby skrze hudbu šířil povědomí právě o mrtvici. 

V červnu jsem dobrovolničila na T-exkurzi od Hobita - Příběh mrtvice aneb staň se na jeden den lékařem. Studenti se dozvěděli co to mrtvice je a jak se zachovat, když někdo v jejich okolí mrtvici dostane. Součástí byla i prohlídka části nemocnice, kam se běžný člověk nemůže dostat. Na závěr vždy jeden mladý člověk vyprávěl o své mrtvici. Pokud by vás to zajímalo, klikni zde a přihlaš svoji školu. Je to zajímavé, zábavné a hlavně poučné.

V červenci jsem si udělala dovolenou a cestovala jsem po různých fesťácích, protože jak víte, hudba je můj lék! Ale mimo to jsem vyrazila na několik dní sama do Znojma a zkusila jsem přespat v autě, což jsem si následně zamilovala a jela jsem na takový roadtrip ještě několikrát.

V srpnu mě oslovila zakladatelka nově vznikající nadace JE TO O.K., která bude zprostředkovávat handicapovaným lidem důstojnou práci nebo stáže. Obecně když máte napsáno v životopise, že jste ZTP, téměř vždy vás vyřadí. Takže jsem souhlasila, protože je to zkrátka problém, který se neřeší dostatečně.

Hned za měsíc, tedy v září, jsme točili s holkama JE TO O.K. příběh o mně, ve kterém je i zahrnuto složité hledání práce, se kterým jsem se před pár lety potýkala. Byl to zábavný, ale vyčerpávající den, ze kterého vzniklo krásné dílo. Ihned jak to bude venku, dám vám vědět. Bude to už brzy!

V říjnu jsem se opět zúčastnila ambasadorského workshopu od Hobita a zároveň jsem psala články na nově vznikající web JE TO O.K. 29.října je světový den mrtvice, takže toho bylo trošku více. Vyšel rozhovor na VUT zprávy. Musím se vám přiznat, být tam mezi špičkami oboru školy, na které jsem studovala, je pro mě velká čest. Nikdy bych si nepomyslela, že tam budu i já. No, a vidíte to.Taky jsem byla v Dobrém ránu na ČT 2, kde mi dali prostor hovořit jak o sobě, tak o mrtvici jako takové. Měla jsem 15 minut, což je nejdelší čas, jaký jsem kdy mohla v televizi o mrtvici mluvit a za to jsem moc vděčná.

Po náročném a pro mě nabíjejícím měsíci jsem si jenom odskočila do Prahy na natáčení videoklipu, který bude již brzy na Doniu od JE TO O.K..

A blížíme se do finále roku, aneb prosinec. Kde jsem se zúčastnila další T-exkurze od Hobita, o které jsem vám psala o pár řádků výše.

Celý rok jsem přidávala věci na instagram a facebook, třeba i nějaká reelska (krátká videa) o každodenních věcech, které pro mě zas tak jednoduché nejsou jako zavazování tkaniček nebo dělání si culíku.

V neposlední řadě jsem taky odepisovala na vaše emaily a zprávy, který mi chodí a já jsem neskutečně vděčná, že se mnou sdílíte třeba i věci, které se neříkají jen tak. Díky tomu mám pocit, že je tu velký prostor, kde handicap není znevýhodnění, ale přednost.

První rok byl především o psaní blogu a seznamování se s vámi. Druhý rok se lámalo psaní blogu a vystupování v médiích. Třetí rok chci ještě více pomáhat handicapovaným lidem a věnovat se osvětě, protože mi to dává smysl. Ráda bych tomu věnovala ještě více času a energie. Jestli mi s tím chcete pomoci, můžete mě podpořit na platformě herohero, kde mě nově můžete najít. Za drobnou finanční podporu získáte přístup k bonusovému obsahu, který na herohero budu sdílet.

TIP: Na závěr vám prozradím svůj návod na to, jak si přeju. Protože moje přání se mi daří plnit čím dál víc.

Na začátku roku si nadepisuji diář, který je nedatovavý. Už od roku 2018 používám diář @doller.cz. Můžu si tam napsat:

Kým jsem za 5 let, moje roční cíle, co se chci naučit, co chci zažít, co pořídit... pak jsou tam týdenní cíle, měsíční cíle, zhodnocení měsíce... zkrátka je toho opravdu hodně. Čím konkrétněji to napíšu, tím větší je pravděpodobnost, že se to splní.

Jen pro to musím udělat pár věcí:

1. Jdu tomu naproti.
   
   
2. Čas je relativní a když si do roka budu přát, abych byla milionář, tak musím naplánovat i kroky před tím. Třeba - najdu si dobře ohodnocenou práci, budu se pohybovat okolo lidí, kteří mě dostanou výš, atd.
   
   
3. Přání musí být kladná - místo: nedostanu otázku 13, si musím říct: dostanu otázku 7.
   
   
4. A hlavně, musím si to opravdu přát z celého srdce a nesmím pochybovat, že se mi přání opravdu splní.

Stačí začít u malých přání. Včera jsem jela do Brna, přímo do centra, kde je pravidelně plno a nejde zaparkovat. Dostala jsem pocit, že dneska by to mohlo jít. A tak jsem si přála, ať zaparkuji na konkrétním místě. A víte co? Ono tam vážně bylo místo, jedno jediné. Zázrak nebo splněné přání?

Když se vám to nepovede, nezoufejte. Ono to přání ovlivňuje spoustu věcí, takže zkoušejte, měňte a až to opravdu budete cítit a vše vám bude hrát do karet, opravdu se to splní.